O knize: 2019 / Obecně přijímané teorie kapitalismu jsou v hluboké krizi: po staletích debat, stále nám nemohou říct, co je kapitál? Liberálové a marxisté považují kapitál za ekonomickou entitu, kterou uvažují v univerzálních jednotkách „jednotek užitku“ (utils) a abstraktní práce, resp. Ale tyto jednotky jsou naprosto imaginární: nelze je pozorovat ani měřit. A protože liberalismus a marxismus závisí na těchto neexistujících jednotkách, jsou zpochybňovány. Nedokážou vysvětlit to nejdůležitější – proces akumulace kapitálu není náhodná. Tvrdíme, že kapitalismus není způsob výroby, ale způsob moci, a každý způsob moci se vyvíjí spolu se svými dominantními teoriemi, dogmaty a ideologiemi. Za kapitalismu tyto teorie a ideologie původně patřily ke studiu politické ekonomie – první mechanistické vědě o společnosti. Ale jak se kapitalistický mocenský režim dále měnil a kvantitativní revoluce jej činila stále transparentnějším, moc, na níž je kapitál založen, byla stále viditelnější a věda politické ekonomie se rozpadla. Na konci devatenáctého století, když dominantní kapitál převzal velení, se politická ekonomie rozdělila na dvě odlišné sféry: ekonomiku a politiku. A ve dvacátém století, kdy už logika moci kapitálu pronikla do všech koutů společnosti, bylo to, co zbylo z politické ekonomie, dále roztříštěno do vzájemně odlišných společenských věd. Kapitál byl zcela monopolizován ekonomy, takže ostatní vědci neměli prakticky žádné slovo v analýze kapitálu. A dnes, kdy je dominance kapitálu téměř univerzální, vědci v jiných oblastech společenských věd zjišťují, že nemají žádný pevný základ pro její vysvětlení. Teorie kapitálu jako moci nabízí jedinou alternativu k této propasti. Tvrdí, že kapitál není úzký ekonomický subjekt, ale symbolické vyčíslení moci. Kapitál není absolutní, je relativní. Má jen málo společného s „jednotkami užitku“ (utils) nebo abstraktní prací a jde daleko za stroje a výrobní linky. V širším slova smyslu představuje organizovanou moc dominantních skupin kapitálu k vytvoření vlastního řádu ve společnosti nebo k opětovnému vytvoření společnosti (creorder of society). Navrhuje nový teoretický rámec pro kapitál, založený na duálních konceptech dominantního kapitálu a diferenciální akumulace, nové pojetí státu a nové historii kapitalistického režimu moci. Zavádí také nové metody empirického výzkumu – včetně nových kategorií; nové způsoby myšlení, vztahování a prezentace dat; nová hodnocení a měření; a konečně počátek nerovnovážného disagregovaného účetnictví, které odhaluje konfliktní dynamiku společnosti.